a)     Fyzikální vlastnosti

Z fyzikálních vlastností je nejdůležitější teplodržnost. Rašelina i slatina jsou špatnými vodiči tepla. Výzkumy prováděl Výzkumný ústav pro balneologii, klimatologii a fyziatrii ve Františkových Lázních. Litr vody v kulové nádobě ochladne v 20°C teplém vodním prostředí ze 40°C na 30°C za 5 minut a 32 vteřin. Litr normální koupelové směsi rašelinné chladne za stejných podmínek přes 40 minut, litr slatinné směsi za 25 + 30 minut.

Dodávání tepla tělu při některých onemocněních, zejména pohybového ústrojí a u chorob ženských, je velmi důležité. Zde se právě výborně uplatní špatná vodivost koupelové směsi. Vodní koupel se stykem s povrchem těla ochlazuje a na celém tělním povrchu se rychle vytvoří vrstvička, jejích teplota je stená s teplotou těla. Vlivem špatné vodivosti tento případ u humolitových koupelí nastat nemůže a teplot je dodáváno po celou dobu procedury, jejíž délka se řídí podle onemocnění a kvality peloidu.

Vyšší teplota humolitové koupele je mnohem snesitelnější nežli vodní lázeň. Má to za následek několikacentimetrová obalová vrstva. Například humolitová koupel o teplotě 43°C vyvolává na kůži podobný pocit jako voda ohřátá na 39°C. Z výše uvedených důvodů je tepelná energie předávána organismu pozvolna, šetrně a rovnoměrně po celou dobu trvání procedury.

 

Účinky a léčebné využití tepla

Teplo působí analgeticky, myorelaxačně, spasmolyticky, zlepšuje elasticitu pojivé tkáně. Vlivem tepla se zvyšuje látkový metabolizmus a tedy i spotřeba kyslíku, ve větší míře se vylučují odpadní látky, dochází k aktivaci imunitních dějů. Na zahřívání z okolního prostředí (a ztížené odvádění vlastního metabolického tepla) musí organizmus neprodleně reagovat – jinak by se překročilo úzké teplotní rozmezí, ve kterém buněčný metabolizmus pracuje optimálně.

Humorální mechanizmy se prioritně uplatní v situacích, kdy je tepelná zátěž silnější a dlouhodobější povahy. Fyziologickou odpověď na takovou zátěž (neboli stres ve smyslu Selyeho teorie všeobecného adaptačního syndromu) pak zprostředkovávají zejména hormony štítné žlázy, hormony hypofýzy a adrenalin. Vyplavení adrenalinu z dřeně nadledvin stimuluje v adenohypofýze uvolnění ACTH, který je zase pod vlivem svého RH z hypotalamu. Hypotalamus má rozhodující roli při řízení homeostázy vnitřního prostředí, včetně dozoru nad tělesnou teplotou, protože v sobě integruje senzorické, motorické, autonomní a endokrinní funkce a programuje celkovou odpověď. Předpokládá se, že podněty působící na hypotalamická centra se spouštěči ACTH mohou ovlivňovat i anatomicky blízká centra spouštěčů gonadotropní sekrece.

Endokrinní systém pracuje vždy jako celek, ve vzájemných závislostech a interakcích. V důsledku emočních stavů anebo jako odpověď na fyzikální podněty stoupá produkce hormonů s převážně katabolickým efektem (kortizol, katecholaminy, hormony štítné žlázy, glukagon) a klesá sekrece hormonů působících anabolicky (androgeny, estrogeny, gestageny, inzulin, STH); v následné zotavovací fázi se jejich hladina opět vyrovnává.

Další typickou terapeuticky významnou termoregulační reakcí na hypertermií podnět je účinná vazodilatace. Dochází k ní v kůži a podkoží, redistribucí krevního toku na úkor méně důležitých orgánů. Při vazodilataci nastupuje v kůži a podkoží mohutnější cirkulace krve a lymfy, což je spojeno se zvýšeným přísunem kyslíku, krevních elementů, urychlením látkové výměny a s efektivním odplavováním metabolických produktů. Zvýšený přívod obranných látek a leukocytů posiluje imunitní reakce, vzrůstá fagocytóza, vydatnější prokrvení tkáně vede i k potencování diapedézy a vzniká tak vlastně obraz artificiálního zánětu.

b)     Chemické vlastnosti

Z chemických vlastností jsou pro balneoterapii vedle elementární síry nejdůležitější vyluhovatelné látky v humolitu. Dělí se na elektrolyty a neelektrolyty. Látek ve vodě nerozpustných je velké množství. Jsou to: hemicelulózy, celulózy, bílkoviny, humusové látky, huminy, flobafeny, bitumeny, lipoidy.

c)     Mechanické vlastnosti

Jsou stejně důležité jako účinky fyzikální a chemické, protože nutí tělo k zvláštním opatřením. Nejde tu jen o vliv hydrostatického tlaku, který konečně není o mnoho větší než ve vodní koupeli (specifická váha rašelinné normální koupelové směsi = 1,01-1,02, slatinné normální koupelové směsi = 1,02 – 1,1), ale o vliv značně odlišné viskozity peloidních koupelí. Peloidní koupel klade až 350krát větší odpor proti pohybu než vodní koupel. Proto každý pohyb v tomto prostředí vyžaduje zvýšenou svalovou činnost, zvláště u svalů, které provádějí dýchání. Dále v koupeli stoupá tlak na vnitrotělní dutiny, z nichž je pak vytlačován rezervní vzduch. To vede k prokrvování všech orgánů. Protože je koupel hrubě disperzní soustava složky tuhé, tekuté a plynné, je vlastně účinnou masáží pohybujících se končetin, které musí přemáhat značnou viskozitu koupelového prostředí.